ZAJÝC

Není známo, jestli se na chodbách Technické univerzity začaly ve větší míře vyskytovat zaječí bobky. Nejsou hlášeny nadlimitní krádeže mrkve v obchodech v jejím okolí. Policie zatím nepátrá po podivné postavě s dlouhýma ušima, která by hupkala v areálu kolejí. Chovatelé domácího zvířectva nepotvrdili zkazky o nevysvětlitelném potomstvu svých svěřenkyň. Přesto ale Libercem cosi obchází…
Zajýce v pytli na fotografii ztvárnil pedagog liberecké univerzity Petr Weinlich. Proměnu v obřího ušáka, nadto umístěného v pytli, si vysloužil prý jednak svou nezaměnitelnou vizáží a jednak názvem svého hudebního projektu a zároveň alter ega, který zní prostě Zajýc.
O proměnu se kromě líčení postaral starý sak od kávy, uši omotané na drátku kolem hlavy a nezbytný kus mrkve. Zaječí chrup ani grimasy prý nebylo potřeba nijak zvlášť upravovat a vrozenou zaječí neposednost okusili na vlastní kůži i jiní modelové…
Položili jsme Zajýcovi několik zvídavých otázek.

 

P:“Proč jste se stal právě lesní zvěří? Nepřitahoval vás nějaký profláklejší zjev, třeba vlk nebo medvěd?“
Z: „Přitahoval, ale já jsem takový zajíc v rouše beránčím – neagresivní povaha.“

P: „Když už jsme u vlků – jen počkáte, zajíci?“
Z: „Čekám. To je moje nejoblíbenější činnost.“

P: „Co obnáší zaječí život na akademické půdě?“
Z: „Zvláště přeskakování bobků a hovění si v mechu. A někdy i kapradí.“

P: „Preferujete baby karotky, běžné mrkve nebo obrovské kůly z profesionálně hnojených záhonů?“
Z: „Mám rád mrkev v jakémkoliv množství a velikosti. Není rozdílů mezi mrkví.“

P: „Už jste slyšel o novém produktu některých domácích palíren, pravé mrkvovici?“
Z: „Co se pálí, já nehasím.“

P: „Je něco, v čem by se měli lidé od vás zajíců inspirovat?“
Z: „Každopádně úplně ve všem.“

 

Zajýc: Petr Weinlich

make-up: Adéla Anděla Bursová

text: Pisálek