BUTTERFLY

Butterfly – motýl, nebo doslova „máslová moucha“, se stal maskotem celé výstavy. Pod vrstvami líčidla a hlavně sofistikovaným kostýmem je jen zatěžko poznat, že se ve skutečnosti jedná o hudebníka známého jako Putu, bubeníka z libereckého R+ Members Club. Muší vizáži nic nechybí – ochlupení v různých stupních odpudivosti po celém těle, šest nohou, z nichž dvě tvoří vlastně vycpané elasťáky zakončené rukavicemi, hmyzí lesk, který obstaralo igelitové vykrytí a dvě křídla, vlastně tedy badmintonové rakety. Složené oči měla původně suplovat sítka na čaj, ale nakonec z nich sešlo. Proč? Fotograka nechtěla přijít o – slušně řečeno – zajímavé grimasy, kterých je model schopen. Při pohledu na výsledek nelze, než jí dát za pravdu. Ke slovu tak opět přišla líčidla. Stvořit celý hmyzí vizuál trvalo kolem pěti hodin. Mouše se také dostalo té výsady, že je jako jediná součástí koláže – s tyčinkou másla, k vidění na plakátu výstavy. Nedalo nám to a bzučákovi jsme položili několik všetečných otázek.

P: „Opravdu ses cítil jako moucha?“
M: „Ne, jako moucha jsem se necítil, ale měl jsem k tomu blízko. Pár extra nohou k tomu určitě přispěl.“

P: „První reakce na to, žes měl být mouchou?“
M: „První reakce byla taková, že jsem věděl, že nešlo vybrat nikoho lepšího. Už tak jsem z toho bubnování schizofrenní…“

P: „Jak náročné je vydržet šest hodin v igelitu?“
M: „V igelitu tak náročné vydržet není, ale sedět na hovně hodinu v kuse, to už ano. navíc jedna třetina nohou neposlouchala.“

P: „Jak dlouho po focení jsi jestě bzučel?“
M: „Bzučel jsem ještě dva dny a další tři mi bzučelo v hlavě.“

P: „Preferuješ hovězí, nebo vepřový hovno?“
M: „Mezi hovny nedělám rozdíl. Jsem moucha… důležitý je teplo.“

P: „Bubnovalo by se ti s šesti nohama lépe?“
M: „Při hraní bych určitě pár končetin navíc užil. Čím víc, tím líp… bubnů, činelů, nohou, rukou…“

P: „Hrozí rozštěp osobnosti a plánuješ konzultaci s veterinářem?“
M: „Jako bubeník už jistou formou bipolarity trpím, takže jsem ji mouchou jen rozvinul. K veterináři jsem si už zaletěl, říkal, že je to normální… že on má něco podobného.“

P: „Když už jsme u těch preferencí – raději subtilní octomilky, nebo pořádnou macatou masařku?“
M: „Raději vysportovanou octomilku, ačkoliv to s ní většinou nemá dlouhého trvání…“

P: „Se zimními měsíci nastává blanokřídlým těžké období, už máš něco „v merku“?“
M: „Tady v tý republice to nebude těžký, najít dobrý místo, on zas někdo něco brzo posere.“

P: „A poslední dotaz – máš nějakou radu pro ty z nás, kterým by se život strávený vyledáváním fekálií rovněž líbil a rádi by nastoupili na dráhu hmyzu?“
M: „Víte, tohle jsou ty přehnané přestavy, lidé si myslí, že pro nás je ten život o hovně, ale tak to není. Svět je plný nahnilých jablek, šlupek od banánů a podobných krás a když nás to omrzí, můžem dát slalom mezi mucholapkama a zahrát si člověkem na „plácání po čele“.“

P: „Děkuji za rozhovor.“
M: „Není zač. Tak já zas letím…“

 

Moucha: Petr Šubrt

Make-up: Adéla Anděla Bursová

Text: Pisálek