SPEJBL

Žeryk se někde zaběhl a Mánička ten den pařila na metalovém koncertě. Hurvínek s taťuldou se doma nudí. Spejbl se podívá na své plísňákové džíny, reklamní tričko, děravé ponožky v sandálech a ledvinku u pasu. A za pár dní se má fotit u Silvie Lintimerové!
„Musím si koupit novej oblek,“ zavelí hlava rodiny.
Hurvajs na to: „Půjdeme k Vietnamcům?“
„Kdepak, vím o lepším krámu. Jdeme ke krejčímu,“ odvětí Spejbl a vyrazí oba do města.
U krejčího si Spejbl vzpomene, že si nevybral z bankomatu dost peněz. Má jen dvě stovky! „To nevadí,“ řekne si v duchu. „Koupím si to nejlevnější, co tu mají!“
První, čeho si všimne, jsou příliš dlouhé rukávy.

„Žádný problém,“ říká krejčí, „jen dejte ruce před sebe a ohněte je v lokti. Vidíte, už je to v pořádku.“

Spejbl přesto není spokojen. „Ale koukněte, límec mi sahá až po uši!“

Krejčí na to: „Dobře, jen trochu ohněte záda, ještě kousek, tak, to je ono.“

„Ale šlapu si na konce kalhot,“ nedá se odbýt Spejbl.

„Stačí, když malinko ohnete kolena, tím se to srovná. A je to! Koukněte se do zrcadla, ten oblek vám padne jako ulitý!“

Spejbl s Hurvajzem zaplatí, odejdou, Spejbl je zkroucený jako paragraf. Na ulici minou dvě dámy. Jedna z nich říká té druhé:
„Podívej na něj, chudák pán!“
A druhá na to: „Jo, ale koukni, jakej má nádhernej oblek!“

 

účinkovali:

Spejbl: Miroslav Cvejn

za špagátky tahali: Miroslav Chaloupka a Zajýc

Text: Tomáš Lánský