ŠÁŠA

Šaškyně s fotoaparátem je autorkou veškerých portrétů v této knize a na okolních zdech. Je úžasná, nedostižná, skvělá a všichni by jí měli závidět. A teď vážně.
Svůj čas tráví hnitím ve svém ateliéru v druhém patře centra Forum, kde se vyskytuje od tmy do tmy a přezdívá mu „černá díra“. Kromě focení nalíčených modelů s šílenými grimasami se věnuje i normální, civilní fotografii a ačkoliv se to na první pohled nezdá, tak není nebezpečná, nekouše a na děti je hodná.

P: „Jako šašci si asi spíše připadají vaši modelové. Snažíte se tímto s nimi souznít?“
Š: „Musím s nimi souznít, prpotože občas nevědí, co chci vyjádřit a většinou ty grimasy opakují po mně. Předehrávání zběsilých ksichtů se tudíž hodí hlavně prakticky.“

P: „Jste sympatický šašek ze Shakespeara, nebo spíš rozchechtané monstrum stylu Stephena Kinga?“
Š: „Jak kdy. Záleží na náladě, prostředí a lidech, se kterými dělám. Ale radši mám určitě toho pozitivnějšího a myslím, že ho snad ztvárňuji častěji, než toho psychopata. Nicméně ne vždy se zadaří…“

P: „Děsí vás klauni?“
Š: „Děsí, hlavně ti, co pobíhají mezi malými dětmi.“

P: „Co považujete za svoje nejlepší číslo?“
(Pozn. red.: Popsané číslo bylo sice k popukání, ale není publikovatelné, neboť se pohybuje na hranici kriminality.)

P: „Kdo je váš oblíbený kašpar?“
Š: „Nejlepší kašpar „ever“ a třešinka na dortu naší šaškorepubliky je bezpochyby pan prezident.“

P: „A na čem hodláte šašit teď, když je Butterfly hotový?“
Š: „Určitě to zase bude nějaké vripné psycho. Další výstavu plánuji za rok a pokud se zopakuje letošní zkušenost, začnu možná požívat i jiné žertovné substance, než je alkohol, takže by to mohlo být o to zajímavější.“

 

Šášo: Silvie Lintimerová

Make-up: Adéla Anděla Bursová

Fotil: Zajýc

Text: Pisálek