CIMRMAN

Jednoho dne jsem si jsem si při montování pojízdné zubní vrtačky skřípnul ruku do Svěráku. Bolestí svíraje svůj prst, utíkal jsem do lékárny zvané České nebe v nedalekém Blaníku. Cesta od mé chaloupky ve stínu vede kolem Hospody na mýtince, kde probíhalo Vyšetřování ztráty třídní knihy přes palouček plný zvonků. Když jsem byl ale zhruba v půli cesty, zastihl mě Lijavec. Posel, který zrovna přijížděl z Liptákova, mi poradil, ať se před průtrží schovám do ateliéru s názvem Afrika, který je poblíž. I tedy spěchali jsme honem tam, neboť naše pojizerské hučky již deštěm prosakovaly a cesta začínala připomínat Dobytí severního pólu. V teple ateliéru jsme si od Němého Bobeše objednali pivo a uzenku, co zbyla z Domácí zabíjačky, a  pozorovali slečnu fotografku, kterak se právě loučí s modelkou fotící zde Akt. Její další fotografie nesla název “Hamlet”, ovšem nebylo zde místnosti žádného Hamleta, a tak jsem se nabídl coby Záskok. Jsem sice příznivec davových fotografií, neboť se cítím být součást celku, ale kolektiv Lintiphoto jsem si oblíbil a on zase mě. Vyfocen fotoaparátem Nikon 600 D, jehož objektiv je Dlouhý, široký a krátkozraký, odebíral jsem se zpět ke stolu s pohoštěním, ležela tam však jen jedna Švestka. Podle stále zeslabujícího ťukání deště do doškové střechy jsem usoudil, že venku již není takové průtrže, abych nemohl ve své cestě do lékárny pokračovati. Domů jsem hodlal jet vlakem, jenže měl zpoždění. Policisté v něm vyšetřovali Vraždu v salonním coupé.

Cimrman: Jiří Langer

Kostým zapůjčilo divadlo v Železném Brodě

Text napsali: Müro Chaloupka a Tomáš Lánský