ALBRECHT Z VALDŠTEJNA

Je tichá klidná neděle, v obchodním centru právě vyvolávají ztracené děti. V tom slyším metalový pochod. Hluboké pravidelné tóny brněného dusotu kopyt doprovázené čineloidním zvukem šavlí přehlušují běžný nedělní chod obchoďáku.

Miroslav Kněbort alias Albrecht z Valdštejna vyráží přímo z automyčky na svém plnokrevném Syphilovi a skrz automaticky otevírané skleněné dveře mi skočí přímo do ateliéru před moje tmavé pozadí.

„No dovolte?“
„Ty! Čeledíne, jsi Antoane van Dick?!“
„Sprosťáku! Nejsem žádnej Dick!“
„Pacholku,“ hlesne Albrecht a hodí po mně zlaťákem z Orionu, kterej údajně fasuje od hvězdáře Grosewagna a dožaduje se portrétu.
No co, co bych pro čokoládovej zlaťák neudělala. Namířím světla a cvaknu. Albi už se ošívá.
„Hotovo? Já už musím do Chebu, mám tam nějaké zařizování.“
Já na to: „V Chebu si dávej bacha!“
Albrecht mě sežehne pohledem: „Nepopichuj!“

 

Účinkovali:

Albrecht z Valdštejna: Miroslav Kněbort z Valdštejna

leštička brnění: Bára Kročilová

text upravil: Tomáš Lánský